Dožatá

Ze schodu běží Zdeňa. Kolik má byt těch židli? „Minimálně 25.“ Chytnu bečku a du nahoru. Položím ju na zem. Franta sundá druhou ze zad. Kde máme pípu? Zeptá se. „Kde by tady.“ Podám ju Frantovi. Ten ju nasadí a zatočí. „Ale nebudem to tlakovat obyčejným luftem. Kde se zase courá? Radane tož kde si?!“ Zavolám na chodbu. Už běžím. Ozve se ze spodu. Přide nahoru nasadí na ventilek hadicu od tlakové nádoby s ušlechtilým plynem. A otevře ventil. Tak a už to může téct. „Kde je to sklo?“ Už ho nesu. Řekne Libor a položí velký tác s půl- litrama na stůl. Fanoš jeden chytne. Kolik se jich má odlét? „Dvě Františku, dvě.“ Franta odtočí jedenu sklenku, de k oknu, otevře ho a šup to ven. To samé aj s druhým. Tak a teď už můžeme začít chlastat. A začne točit jeden za druhým. Mi řekni kde sou s tou bednou. Já du zatím umýt ty kalíšky. „Di Libore. Z něho si vemte příklad. To už ale dorazí guláš s eskortou. „A je to tady. Kde ste byli tak dlouho?“ Tvoja babina ho ještě přihřívala. A máme to hned zjest. Už přijeli aj zásobovatelé. Tak dem se ven vyfotit.“ Já mam hlad. Až tak. Důrazně vysvětlí Radkovi Fanoš. Vylezeme ven a stoupneme si před kombajn. „Prosím vás paní Krahulíková. Vyfotíte nás?“ Tož já nevím jestli to zvládnu. Ale zvládnete. Všichni řeknou najednou. Dám ji foťák a stoupnu si mezi Bosse a agronoma. „Chlapi já vám říkám. To budou mega rozmazané fotky. Se ji strašně třepou ruky.“ Usmějte sa. Zavolá na nás mistrině ve fotografování. Tak už to je jednúc. „Zkuste to víckrát a snažte se v tom čtvererčku mít mojí hlavu.“ To tam mám mět? Tam je aj pan ředitel. „Taky dobré hlavně abych v něm byl já.“ A potichu řeknu. „A ne Radek.“ (Radek totiž stojí na boku a na fotku by sme se už nevlezli.) „A nebude toho škoda tolik teho filma vyplacaneho. „To je digitální. To můžete udělat fotek kolik chcete.“ Aj to je dobrá věc. Nakloní se ke mně Michal agronom a řekne.To tady budeme do večera. „Ty víš že tomu začínám aj věřit?“ Tak už sem to zmáčkla pětkrát. „To stačí.“ Du a rychle ji ten foťák vezmu. Podívám se co vyfotila a nějak moc rozmazané to není. Zalezeme do zasedačky. Ředitel všem poděkuje za dobrou práci Pak dostanu slovo já. „Tak chlapi su rád, že sme to tak zvládli. Sám vím jaké to letos bylo a jak sme nestíhali. To že nebudete mít napsané všechny přesčasy tak se nebojte že to nedostanete. Nebudeme přece platit pokuty za moc přesčasů. Proto vám je napíšu v nejbližším termínu. Tak aby to vycházelo. Za sebe Vám děkuju. Žňama to ale nekončí. Teď bude dva dny volno a pak najedeme na kukuřice.“ Tak brzo ste se zbláznili? Začne plašit Pavel. Letos je na siláž nasmlouvaných asi 1800 ha a ještě něco přibude. Do toho ještě na zrno jak drcené tak na suché. To je asi dalších 1200 ha. Vysvětlí Fanoš. „No a fčil se pustíme do toho guláše. Každý si nabere sám. Nejsme totiž ve školce tak doufám že to zvládnete.“ A pivo si točte taky sami. Dodá Franta a už se hrne ke kastrólu s gulášem. Začneme jest a povídat si. „ Jo chlapi zítra vás tu minimálně 4 potřebuju.“

 

Druhý den „ráno“.

 

„Ahoj Lubošu.“  No nazdar. Mě tak strašně bolí hlava. Vytáhnu z kapsy plato Paralenu. „Neúčinkuje to sice hned ale zabírá to spolehlivě.“ A hodím mu je. Kdy ste šli dom? „My sme šli v 1, ale co vy.“ My sme šli před druhou. „Sme šli se Zdeňou a Viktorem Bojkovem. S Fanošem a Jirkou sem došel dom okolo půl čtvrté. A kde ste se tak courali? Šak to máš domů 4 km. Bych nesměl s nima jít. Pojď přehodíme vyvážečku. A Odvezeme kombajny na přestavbu.